Legrace j v tom, že někdy může jít o nouzové řešení. Jistě by nikdo nechtěl žít až do smrti někde na ubytovně. Každý chce a potřebuje to svoje, kde má svůj klid a své zázemí. Bez toho je člověk jako zvíře, jako zatoulaná kočka. Je jasné, že na každý člověk to tak chce. Většinou však ano. Už protože na ubytovně to nemůže být nikdy ono. Kdo jednou takto bydlel, tak určitě ví, o čem je řeč. Hromady nepřizpůsobivých, opilců a feťáků. Lidské dno a stoka. Pokud tam je někdo slušný, nemá moc šancí zde uspět. Raději někam zaleze a vyhledává klid, který zde ovšem nebývá.  

Proto chce každý své bydlení, třeba jen v bytě, který patří městu. Ale má svoje, i když mu to de facto nepatří. Ovšem může si to tu zařídit, jak chce a může se sem rád vracet. A to je základ všeho. Jak si to zařídí pak, to už je každého osobní záležitost. Fotbalový fanda bude chtít bydlet jako na hřišti, proto se není co divit, když bude mít koberec jako fotbalové hřiště. Ne tak veliký, ale zelený s lajnami. Kolem na zdi budou vlajky fotbalových klubů a největší bude ta, která patří jeho miláčkům. Pohovka pak bude ve tvaru kopacího míče a ona sám vás uvítá v dresu.  

Pokud je někdo vášnivý rybář, bude u něj všude něco, co se k tomuto sportu vztahuje. Stejně tak to bude u horolezce, námořníka, nebo filatelistu. Tyto snahy mít kolem sebe něco co je baví pak utne až většinou jejich manželka, která byt uvede do normálního stavu, takového, jaký vidíme na obou fotografiích zde. Je na nich naprosto běžný moderní byt, kde nikdo nepozná, že je manžel vášnivý fotbalový fanda nebo třeba pilot. Většina lidí bydlí takto a vůbec jim to nevadí, ostatně, je to každého věc. Složité to začne být až tehdy, pokud se nastěhuje bubeník. Ten si vylepí zdi plakáty zpěváků a kapel. I to je stále v pořádky. Ale jen do té doby, než začne provozovat svou zálibu…